Dva večery v Disku - Ibsen a Brecht

Henrik Ibsen: Peer Gynt
režie Adam Rut, KČD DAMU
9. ledna, Divadlo Disk

Bertolt Brecht:V houštinách měst
KČD DAMU
19. ledna, Divadlo Disk

Tak se mi konečně podařilo vidět další dvě inscenace nového ročníku KČD DAMU. Dojem z nich byl zcela odlišný.

Peer Gynt je velmi dlouhá hra psaná ve verších. Pochází z ranného Ibsenova období a původně byla napsána jako kniha bez úmyslů ji inscenovat - to napadlo autora až později. Je zajímavé, že v současné době můžeme v podání mladých herců v Praze vidět i druhou veršovanou Ibsenovu hru z téhož období Brand - Oheň v podání o.p.s. Masopust (kterou tvoří absolventi DAMU). Viděl jsem ji asi před půl rokem ještě v prostoru Preslova, ale ještě jsem o ní glosu nestačil napsat, i když se na to dlouho chystám. Nicméně velmi doporučuji ji shlédnout. Bude se několikrát hrát v Divadle v Celetné.

Již jsem z Disku namlsán minulými ročníky, že studenti jsou schopni na překvapivě vysoké úrovni zvládnout i velmi náročné hry. Peer Gynt patří mezi nejlepší inscenace "klasických" divadelních her. Přestože trvá skoro tři hodiny a (jak jsem už řekl) jde o veršovanou hru se stylizovanými postavami, které spíše připomínají postavy báje či mýtu než skutečné lidi, budete unešeni "spádem" inscenace i hloubkou pocitů, kterými Vás zahrne. Jistě na tom má zásluhu nejen režisér Adam Rut, který projevil velké schopnosti i odvahu, když na troufl na takové sousto, ale i autoři scény, kostýmů i živé hudby (dvě piana).
Všichni herci - i těch nejmenších rolí -podali mimořádně soustředěné a kvalitní výkony. Jan Hušek odevzdal v titulní roli nezapomenutelný výkon. Během celé inscenace skoro nesleze z jeviště, má ohromný rozsah nesmírně těžkého textu, role je nesmírně náročná i fyzicky. Až se člověk diví, že to jde vůbec zvládnout -bohatýrský výkon. Z ostatních mě speciálně zaujala Ivana Krmíčková v roli matky.

Neviděl jsem žádnou z inscenací Peera Gynta v pražských divadlech, ale nedovedu si představit, že by některá mohla být působivější. Rozhodně na Peera jděte, je to mimořádný divadelní zážitek, na který se nezapomíná.

Také hra V houštinách měst pochází z ranného období svého autora - Bertolda Brechta. Ani ona nebyla původně koncipována jako divadelní hra a kladla na inscenátory obrovské nároky. Bez mučení se však přiznám, že mi hra nesedla. Zjednodušeně se dá říci, že jsem ani myšlenkově ani pocitově hru příliš nepochopil. I když se v programu píše (údajně podle autora), aby divák nepátral po motivech postav, kdybych musel charakterizovat to, o čem hra byla, napadaly by mne asi zcela jiné věci než se daly přečíst v programu. Bylo jistě nesmírně obtížné tuto složitou a (myšlenkově) "roztěkanou" hru inscenovat. Všichni dělali, co mohli, ale já tentokrát zůstal mimo. Jedinou výjimkou bylo, že jsem začal oceňovat herecké výkony  Markéty Frösslové (hrála jednu z hlavních rolí i v Peeru Gyntovi), která vynikajícím způsobem hrála (pro mě jedinou lidsky pochopitelnou) roli sestry jednoho z hlavních hrdinů. Někdy mám ve zvyku jít na představení, kterým jsem nerozuměl ještě jednou. Tentokrát to asi neudělám (ale kdoví). Třeba mi to dojde až časem, svou hlubokou stopu ve mě inscenace zanechala.