Hrabaliana IV - Kvilda

V poslední době se mi nedaří najít čas k psaní blogu. Zanedbal jsem i hlavní okruh témat - divadlo. O to víc témata okrajová. Je třeba to napravit.
Tato glosa je další součástí volné série (skoro) neuvěřitelných příběhů, které staly v mém okolí a kterou jsem na počest Bohumila Hrabala nazval Hrabaliana. Jeho díla jsou plné příběhů, které se "stát nemohly".

      Ten příběh se skutečně stal - kolegyni, kterou jsem znal poměrně dlouho - skoro deset let původně jako studentku, později jako spolupracovnici. Byla to (a stále je) velmi inteligentní, zodpovědná a štíhlá (i když ne vyzáblá) dívka a (později) žena. Všechny ty tři vlastnosti jsou podstatné. Asi nemá cenu měnit její jméno, protože všichni, kteří ji znají, tu historii minimálně slyšeli a ostatním je jedno jestli se jmenovala Lucie či Kunhuta. Budeme jí tedy říkat Kristýna.

    A začneme od konce. Kristýna učila na střední škole, v pátek odučila svou výuku, rozloučila se s kolegyněmi a ještě večer odjela se svým přítelem a jeho kamarády na weekend na Kvildu. Byla jich celá parta, v sobotu si dali několik desítek kilometrů na horských kolech. To už Kristýně začalo být špatně a tak se rozhodli, že pokud jí nebude ráno dobře, pojedou do nemocnice. V noci jí bolelo břicho a musela často chodit na záchod. K ránu tam opět šla a její přítel, který už měl o ní strach,  stál za dveřmi. Najednou Kristýna vykřikla, přítel vešel dovnitř a oznámil jí, že právě do mísy porodila. Do té doby ani oni, ani nikdo z jejich okolí nevěděl, že je těhotná (později se ukázalo, že jediní, kteří si to mysleli, byli její žáci z gymplu - kluci ne holky). Tatínek to zvládl na jedničku, holčička byla - jak se ukázalo v porodnici, kam je všechny tři dopravila sanitka - donošená a zdravá. Vážila skoro tři a půl kila.

Je to k nevíře, že nikdo nic nepoznal. Že jsem ničeho nevšiml já, je normální, ale ostatní? Kristýna s přítelem bydleli ve stejném domě (ne bytě) jako její rodiče. Necelý měsíc před porodem byla se svojí nejlepší přítelkyní lyžovat ve Francii a bydlely spolu na pokoji a ani tu nic nenapadlo. Dodatečně Kristýna vzpomínala, že asi před třemi, čtyřmi měsíci ji přestal chutnal na večírcích alkohol, jinak nepozorovala nic (pro odborníky je třeba dodat, že menstruace neměla a lékaři jim řekli, že to budou řešit až když budou chtít mít děti). Od svého gynekologa, s nímž to po porodu probírala, se Kristýna dověděla, že takový případ, kdy se matka doví, že byla těhotná,  až při samovolném porodu, není zase tak moc výjimečný a je v literatuře (ne u Hrabala, ale lékaři) vícekrát popsán.

Holčičce nějakou dobu říkali podle místa narození Kvilda.

Aby to nebylo tak fádní, bylo vše spojeno s dalšími příhodami.

Já se o tom, že Kristýna je matkou, dověděl tak, že mi v pondělí zavolala její kamarádka, že se mi musí říci něco důležitého o laboratoři (pro zrakově postižené, které jsem dělal "šéfa" a ve které obě tehdy na částečný úvazek pracovaly), ale že to nejde říci po telefonu. Bál jsem se, že byla vykradena nebo tam někdo měl úraz. Ale Kristýna mi po ní vzkazovala, že asi týden nebude moci přijít do práce. Pochopitelně tam už přišla jen návštěvu asi za půl roku.

O největší rozruch se však postarala matrikářka v Železné Rudě, kam Kvilda patří. Vyšlo najevo, že tam pracuje jen tři roky a za tu dobu se tam nikdo nenarodil a ona umí vyplnit jen úmrtní list. Když na ní naléhali, aby rodný list vydala, zaujala právní názor (pokud to nevíte, tak našem "právním" státě můžete hlásat jakoukoli pitomost a když ji označíte jako právní názor, nemůžete být za to popotahováni), že dítě se narodilo až tam, kde odešla z matky placenta. A to už bylo v porodnici v blízkém městě a ona tedy rodný list vydávat nemusí. A tak vedly dvě matriky správní řízení a holčička měla po celou tu dobu dvě rodná čísla (ani jedno však nebylo platné).  Nakonec to úřednice ze Železné Rudy prohrála a rodný list vystavit musela. Bohužel jí však prozradili, že Kristýna se s otcem dítěte chtějí vzít. A tak iniciativně zapsala příjmení matky, jaké bude mít po svatbě, aby holčička nebyla dokazatelně nemanželská a neměla tak zkažený život. Když jí namítali, že matka toho jména v den porodu neexistovala, poradila jim, aby si tedy rodný list napsali sami, když jsou tak chytří.

Svatba byla asi za půl roku. Jedním ze svatebních darů byla záchodová mísa s pomalovaným prkénkem. Když se odklopilo to poslední, byl tam zespodu nápis "Nečum a roď!".

Život přináší příběhy, které nejdou vymyslet, ale musí se stát.

P.S. Dnes už má Kristýna tři krásné děti. Druhý porod byl skoro standardní (i když velmi rychlý) v porodnici. Zato třetí byl opět "s anekdotou". Rozhodli se, že bude rodit doma za pomoci porodní asistentky. Jenže to přišlo opět velmi rychle a asistentka nebyla k dispozici. Naštěstí tatínek se (zcela náhodně) objevil několik minut před hodinou H doma a s asistencí porodní asistentky na mobilu vše perfektně zvládl. Aby si byli jisti, že je vše v pořádku, jeli maminku a děťátko ukázat do porodnice. Sestřička na příjmu se zeptala "A kdo byl u porodu?". Kristýna s hrdostí na svého manžela odpověděla "Tatínek". Sestřičce se rozzářila očka a pronesla nezapomenutelnou větu: "A víte, že v takovém případě budete muset zaplatit poplatek 700 Kč  (tou částkou si nejsem jist) za přítomnost otce u porodu?". Když to odmítli jako pitomost a když se navíc ukázalo, že po zjištění, že matka i dítě jsou v pořádku, chtějí odjet zpět domů, nechali je "trestně" čekat skoro tři hodiny na chodbě nemocnice na lékařskou zprávu.