Umírněnost ztracených

Umírněnost ztracených
Dekka dancers
Nová scéna, 24.11.2010


Již jsem v blogu vícekrát psal o představeních Miniatury, která se konala přibližně jednou za rok ve Stavovském divadle a byla věnována choreografiím členů baletu Národního divadla. Pokud to šlo, snažil jsem se na na ně chodit. Vždy to byl zajímavý zážitek. V tomto roce došlo ke dvěma změnám. Tanečníci vytvořili sdružení s názvem Dekka dancers a představení se přestěhovala ze Stavovského na Novou scénu. První změna se asi týká tanečníků a choreografů samých, z druhé určitě těží diváci. Komorním choreografiím sluší menší jeviště i blízký kontakt diváků daleko víc.

Tento večer se skládal ze tří choreografií.

První White is colour of sorrow vytvořila Hana Turečková na hudbu Alfréda Schnittkeho. Moc se mi líbila. Již jsem ji jednou před rokem viděl a tehdy jsem ji nedokázal docenit - možná to bylo i tím, že jsem byl od tanečníků na galérii hrozně daleko. Autor hudby svůj koncert vytvořil po návratu z nemocnice, který ho do značné míry traumatizoval. Autorce se podařilo vystihnout náladu hudby. Všichni tanečníci byli vynikající, speciálně jsem si všiml Edity Raušerové a Alexandra Katsapova.

Druhá choreografie Persistence of Losers Toma Rychetského a Viktora Konvalinky měla obrovský ohlas u mladých diváků. Mimo jiné pro to, že v ní byla postava spidermana. Mě tenhle rozměr nechával celkem chladným, protože jsem tyto filmy nějak minul. Na můj vkus bylo představení poslepováno z příliš mnoha (pro mne) nesourodých částí, asi bych si více užil kdyby bylo rozděleno do několika "homogenějších" kusů. Jednotlivé části byly však výborné - především dlouhý duet Viktora Konvalinky se Zuzanou Šimákovou. Všichni tanečníci byli opět výborní - kromě dvou zmíněných mne zaujala nejvíc Sylva Nečasová, o které jsem tu už také několikrát psal.

Poslední byla kratší avšak působivější choreografie Side effects Emira Faddy. Byla doplněna filmovými dotáčkami a jevištními efekty (např. umělé vlny vznikající vháněním vzduchu do dlouhého umělohmotového "pytle" - viděl jsem ho prvé na představení Ryba v Ponci). Obvykle mi takové věci spíše vadí, ale zde byly integrální součástí inscenace. Opět odvedli všichni tanečníci výborné výkony .

Předností těchto představení je především kvalita provedení daná vynikající úrovní celého souboru baletu Národního divadla. Je vidět, že všichni tanečníci vystupují v těchto představeních rádi a s velkým nasazením. Vzhledem k tomu, že nemívají mnoho repríz (nanejvýš jednu až dvě) jde o velmi autentický divadelní zážitek, který si vychutnávají nejen diváci, ale i všichni účinkující.