Historický monolog

Milada Součková: Historický monolog
režie Jan antonín Pitinský
hraje Eva salzmannová
Kolowrat 20.října 2010

Musím začít trochu jinak. Již před začátkem vlastního představení jsem měl mimořádně silný zážitek. Na tomhle představení jsem totiž měl (ne, že bych o to nějak zvlášť stál) reálnou šanci být věkově podprůměrný divák. Asi nakonec průměr byl pod mým věkem, na to vzhledem k malé kapacitě sálu těch několik mlaďochů asi stačilo, ale byl jsem určitě mladší než věkový medián. Nevím čím to bylo, že zrovna ten večer tam bylo tolik milých staříků a stařenek, asi skupinou předplatného. Vzpomínám si na opačný efekt. Nevím už jak, ale dostal jsem tip na koncert nějaké mladé francouzské zpěvačky v klubu Delta. O konání jsem se dověděl asi čtyři týdny předem, tak jsem tam zavolal a zamluvil si lístek. Při tom byly z druhé strany cítit zřejmé rozpaky - a to nebyl videotelefon. Když na koncetr přišel, zjistil jsem, že sál je poloprázdný - tak 40-45 lidí. A moje děti by tam byly za starce. Druhý nejstarší v sále neměl ani polovinu mých let. Věkový průměr posluchačů jsem určitě srazil nejméně o rok. Zpěvačka nezpívala špatně, ale hudbě jsem moc nerozuměl - byl ten druh produkce, kdy na jeden stisk klávesy se ozve "celý orchestr" tak neodbytně, že jeho zvuk musí ukončit až stisk klávesy jiné. Asi to bylo "tvrdé" (nevím, co to znamená, a když jsem se někdy na to ptal svých studentů, nedovedli mi to vysvětlit jinak než na příkladech, které jsem však neznal, a tak jsem zústal "natvrdlý" já). 

Ale zpátky k představení, na které jsem šel s velkými očekáváními. Hra je vlastně zpovědí prezidenta Háchy resp. jeho busty tváří v tvář bustě T.G. Masaryka. Monolog se vede "mimo čas", takže Hácha může používat např. příměrů s chováním komunistů. Háchu stělesňuje Eva Salzmannová a T.G.M. její manžel Karel Steigerwald. Oba jsou před začátkem představení "napatláni do bronzové barvy", takže iluze bust je skoro dokonalá. Během hry se s tím, jak monolog trvá a pokračuje intimějších poloh, "šminky" po velkých kusech opadávají a především obličej "Háchy" ožívá. Po polovině hry pak dva fámulové, které oběma postavám na jevišti sekudují, přivezou umyvadlo a herci mají možnost umýt si obličeje od jistě protivného nánosu cizí hmoty. Hra je skutečně monologem, protože K.Steigerwald nepronese během celé hry ani slovo. To však neznamená, že nehraje. Zprvu ilustruje odmítání morálních kompromisů zakladatelem státu a ke konci je už spíš manželem herečky, kterou pouhou svojí přítomností podporuje v její těžké roli.

Eva Salzmanová předvádí vrcholný herecký výkon, režisér se snažil téma inscenovat tak, aby zaujalo. Slabinou však byl samotný text hry, která nepřinesla žádný nový a překvapivý pohled na téma, které je jistě jak nepochopené, tak aktuálmí. Snad se ho někdy v budoucnosti podaří někumu jinému zpracovat lépe.