Modrovous

 

Modrovous/suovordoM
Pavla Tenorová, Karel František Tománek a kol.
režie: Petra Tejnorová
Dejvické divadlo, 10.května

Na síti jsem zjistil překvapivou věc, že (ještě) lze koupit lístky na tuto inscenaci Dejvického divadla, tak jsem po nich „skočil“. Byla po delší době první návštěva v tomto výborném divadélku (velikostí, nikoli významem).

Představení se mi hodně líbilo. Bylo však vidět, že pro některé diváky bylo dost obtížné. Konkrétně v mém blízkém okolí bylo několik mužů tak mezi čtyřicítkou a padesátkou, kteří vysloveně (dokonce nahlas) „trpěli“ a neodešli jen proto, že nebyla přestávka. Asi představení nepochopili nebo – a to by bylo logičtější i když méně pravděpodobné – ho pochopili lépe než ostatní.

Jakkoli je nesmyslné pokoušet se vykládat „smysl“ uměleckých děl (zvláště pokud jejich autoři jsou tak výrazné osobnosti jako Petra Tejnorová), je možné říci, že hlavním tématem hry jsou rozporná očekávání, se kterými se muži musí dnes (ve vztazích) vyrovnávat. A jak je (resp. jejich smysl) přes veškerou snahu nechápou a jak jim vlastně nemohou dostát. Prostě to nemají jednoduché - a jak tomu tak bývá – odnesou to ženy, které rozpor mezi tím, o jakém muži sní a s jakým jsou schopny a ochotny žít, nezvládají také. Prostě takové „optimistické téma“ ze života.

Tato problematika je exponována ve čtyřech postavách. Hlavní hrdina, hraje ho výtečně Jaroslav Plesl, „má poměr“ (fuj to je obrat, ale napsat jen vztah se mi nějak nechtělo) se třemi ženami „najednou“. Je to však jen symbolické, rozhodně se neřeší otázky nevěry, kdyby tam byly páry tři, smysl by se úplně vytratil. Každá z žen k němu přistupuje jinak, ale žádná mu to zrovna neulehčuje – a sobě pochopitelně také ne. Všechny tři představitelky jsou také výborné. Jsou to Martha Issová, Jana Holcová a Simona Babčáková. Prostě je to herecký koncert.

Hra má poměrně nejednoduchou formu. Kdesi jsem četl rozhovor s autorkou, který se hodně točil okolo její záliby ve filmech. Přímo v textu hry je mnoho odkazů na známé filmy a i ve stavbě hry lze vycítit inspirační zdroje z výstavby filmových scénářů. Dialogy jsou velmi dobře postaveny – a jdou hercům nádherně „z huby“. Nejvíce mne zaujaly ty, které opakovaně vedou Jaroslav Plesl a Martha Issová. To je požitek. Svoji zálibu v pohybovém divadle demonstrovala režisérka tím, že do hry přidala dvě další „virtuální“ taneční role, jejichž představitelé Jakub Gottwald a Lucia Kašiarová nepronesou ani slovo, nepředstavují žádné osoby, ale procházejí jednotlivými scénami a svým tanečním – někdy až akrobatickým – projevem "komentují" jednání a pocity postav skutečných. Bylo to docela působivé.

Modrovous je výborné a velmi dobře zahrané divadlo. Zdálo se však, že na rozdíl od Krobotova Muže bez minulosti, který je přímým převedením filmu na jeviště, není tohle představení „úplně pro každého“. Ale jděte na to!