Svěcení jara

Svěcení jara
představení z choreografií Petra Zusky
Národní divadlo, 18.11.2010

Tohle představení vzniklo díky finanční krizi. Původně bylo plánováno představení složené z choreografií slavných amerických autorů, jenže to by bylo v současné době příliš drahé. A tak šéf baletu sestavil představení z toho, "co našel ve svých šuplících". To ale neznamená, že by šlo o nezajímavé představení. Mě se hodně líbilo.

Sestává se ze tří částí. Nejméně mne zaujala úvodní choreografie na hudbu 1.symfonii D-dur Gustava Mahlera. Možná to bylo tím, že jsem-li unaven, mívám na baletních představeních  problémy soustředit se na začátek představení. Spíše to bylo tím, že v choreografii bylo pro mne příliš mnoho "spartakiádních synchronizovaných přesunů do předem daných geometrických tvarů". A ty "přebily" dojem z výborných individuálních výkonů všech tanečníků. Na koncepci představení se asi podepsalo to, že byla vytvořena pro vystoupení souboru na světové výstavě v Šanghaji.

Střední část byla "sázka na jistotu". Byla sestavena ze tří parádních baletních čísel, které Petr Zuska napsal pro hvězdy pražského souboru pro vystupování na různých gala představeních v cizině. Všechny tyto krátké balety byly velmi působivé.

První - Deja vu tančili Alexandr Katsapov a Adéla Pollertová. Již jsem tuhle nápaditou, náročnou a velmi vtipnou choreografiii jednou viděl a líbila se mi tentokrát ještě víc. Skutečně parádní kousek.  Oba tanečníci byli jako vždy vynikající.
Jako druhá byla "Lyrická"na motivy rusínských a slovenských lidových balad. Tančili ji Petr Zuska se Zuzanou Susovou.
Poslední před přestávkou byl titul "Empty title" ve vynikajícím provedení Nikoly Márové a Michala Štípy. Půvab tohohle kousku spočíval především ve stylových kontrastech jeho částí.

I když druhá část představení byla výborná a mimořádně působivá, přesto nás vrchol večera teprve čekal ve Stravinského Svěcení jara. Již jsem balet na tuto hudbu viděl (minimálně) třikrát. Poprvé někdy v polovině sedmdesátých let v nějakém menším divadle v tehdejším Leningradě. Na tohle první setkání nemohu zapomenout, byl to jeden z nejsilnějších divadelních zážitků. Po druhé jsem Svěcení jara viděl na festivalu Tanec Praha v podání vynikajícího kanadského souboru v Sazka aréně. A z představení jsem skoro nic neměl. Začalo skoro hodinu po plánovaném začátku, protože všichni baletní diváci jakožto potenciální teroristé museli projí detektory jako na letišti. Byl však k dipozici jeden jeden. Přišel jsem asi 15 minut před začátkem a stál pak skoro tři čtvrtě hodiny ve frontě na dešti a poslouchal, jak z tlampače na nás kdosi křičí "Vaše představení začne za deset minut", ale nezačalo ani když se všichni dostali dovnitř. A pak začalo proslovy - byly asi čtyři a všechny se překládaly do angličtiny i francouzštiny (byl totiž přítomen francouzský velvyslanec). Pak se ještě předávaly ceny - a za asi 70 minut jsme se probojovali k přestávce, která také nebyla zrovna krátká. To už jsem byl zralý ke spánku, z něhož mne Stravinský vzbudil vždy jen na chvíli. Takže "sporem" si myslím, že představení muselo být hodně zajímavé.


Petr Zuska vytvořil svou inscenaci Svěcení jara původně pro West Australian Ballet. Zpracování tématu je osobité a v celkovém vyznění není v rozporu s původním "obsahem" baletu, je však více abstraktní. Hodně se mi líbilo. Na scéně jakýsi "oltář" sestavený z klád, na něm jsou v úvodu (a pak opět na konci) představení "naskládáni" všichni tanečníci. Celý soubor zvládl obtížnou choreografii s vysokými nároky na "fyzičku" excelentně. Výborní byli i oba sólisté - Edita Raušerová a Petr Strnad. Podle programu oba tančili tuto roli ten večer poprvé. Edity Raušerové již jsem si všiml dříve a v některé z předchozích glos o ní psal.

I když nebylo úplně vyprodáno, obecenstvo si toto výborné představení užilo. Jistě stojí na něj zajít.