Bohemia balet a choreografie Pavla Šmoka

rsk

    Suite en blanc - choreografie Serge Lifar

    a dvě choreografie Pavla Šmoka
    Ilja Zelenka: Musica Slovaca

    Leoš Janáček: Sinfonietta

    v provedení Bohemia baletu,

    Stavovské divadlo 19.12.2008

    V rámci své slabosti pro balet zajdu občas i na inscenace některé ze dvou  (možná je jich ještě víc) pražských konzervatoří. Zatím jsem mezi nimi nerozlišoval, ale budu se to snažit napravit. Pod názvem Bohemia balet vystupuje soubor Taneční konzervatoře hl.m.Prahy. Z programu jsem zjistil, že jsem v minulosti v jejich provedení viděl m.j. několik choreografií Jiřího Kiliána, Ravelovo Bolero v choreografii P.Zuzky a jistě i mnoho jiného. Nejvíc mě zůstaly v mysli "Trójské hry" Roberta Northa. Tentokrát jsem viděl představení jehož první část byla věnována klasickému baletu a druhá byla svého druhu poctou Pavlu Šmokovi. 

    Klasická část - Suite en blanc - mne příliš nezaujala a vypadalo to, že ani tanečníky samé. Sólisté své party zvládali celkem dobře, ale u sboru (zejména v pomalejších partiích) byly příliš vidět (zcela pochopitelné) technické i výrazové nedostatky studentů. Při tom mne překvapilo, že mužská část byla o dost lepší než dámská. Opět jsem si vzpomněl na své přirovnání (za které jsem jednou od předčasně vysloužilé tanečnice málem dostal přes hubu) klasického baletu a krasobruslení, u kterého je sledování výkonů prvních 5-10 závodníků v Evropě vrcholným zážitkem, ale nikoho kromě trenérů a rodinných příslušníků ani nenapadne jít na mistrovství republiky. Zřejmě mladí tanečníci dnes cítí klasický balet obdobně jako (dnes snad již zrušené) povinné cviky v krasobruslení. Jejich výkon v druhé části představení byl nesrovnatelně lepší, dokonce by se slušelo říci, že vynikající.

    Druhá polovina večera byla věnována choreografiím jednoho z nejvýznamnějších a nejvýkonnějších českých choreografů Pavla Šmoka (málem jsem si přirovnáním s krasobruslením vytvořil nechtěně oslí můstek, Pavel Šmok byl totiž v mládí mistrem republiky v krasobruslení). Asi bude lepší, když se někdy k tvorbě Pavla Šmoka vrátím v samostatné glose. Byl to totiž on a jeho  Studio Balet Praha, kteří mne v šedesátých letech pro balet získali (i když jsem pak na dlouho na balet chodit přestal) a trochu nadneseně řečeno podstatně přispěli (spolu s např. filmy Michelangela Antonioniho, ranou Ypsilonkou, dojíždějící do Prahy z Liberce,  a přednáškami o české gotické deskové malbě) k formování toho, jak vnímám umění.

    Pravděpodobně jsem obě choreografie kdysi již viděl. Musica Slovaca je komorní choreografie pro muže a ženu inspirovaná (stejně jako hudba sama) motivy slovenských národních tanců. Tančili ji výtečně dva letošní absolventi konzervatoře, kteří nyní působí ve sboru Národního divadla.

    Sinfonietta byla pro mne o to zajímavější, že jsem nedávno viděl poprvé slavnou choreografii J.Kyliána na tuto hudbu . Přímo si to říká o srovnání, ale příliš se na ně necítím. Zjednodušeně bych řekl, že Kylián vychází obvykle přímo z hudby, které se dost přesně drží, i když ji pak mnohdy zcela nově interpretuje. Kdežto u Pavla Šmoka mám pocit, že si nejprve vytvoří "poetický obraz" skladby a z toho teprve vychází při tvorbě  choreografie. Ale to je strašně povrchní soud. Jasné je jen, že oba dokázali své nadání a zkušenosti využít k tvorbě vrcholné úrovně. Asi není mnoho oblastí, kde by náš malý národ měl dva tak vynikající představitele. Pokud bych však musel dát jedné choreografii přednost asi mě víc zasáhla ta Šmokova.  Jistě k tomu přispěli svými výkony i mladí tanečníci.