Turista

rsk

Marius von Mayenburg: Turista

    KČD Disk

     Do Disku většinou nechodím na hry nebo dramatiky, ale "na herce" a inscenace. Proto mi došlo až za týden, že autorem hry Turista je můj "starý známý" Marius von Mayenburg, od něhož jsem na viděl na Zlomvazu v podání slovenských studentů herectví hru Eldorádo, o které jsem již v blogu psal. Tehdy se mi hra vůbec nelíbila a připadala mi plytká.

     Ani tentokrát mne hra sama příliš nenadchla. Šlo o velmi výpravné představení s mnoha osobami (v originále před krácením prý trvá ještě několikrát déle).  Hlavní poselství hry zřejmě má být poukázání na to, jak mnoho v našich životech ztrácí smysl a jak málo jsme schopni a ochotni proti tomu udělat. Za mých mladých let se tomu říkalo "odcizení". Jenže - alespoň pro mne - hra nepřinesla nic nového, co bych neměl zažito a do hloubky nechápal. Formálně šlo o zdánlivě bezcílné míhání jednotlivých postav po jevišti (a pod něj do podzemí) provázené dialogy a monology, které postupně ztrácely smysl (resp. se vyjevovalo, že ho nikdy neměly). Jednotlivé situace se často opakovaly a jediným smyslem toho bylo ukázat, že žádný smysl nemají a že všichni účastníci nic neprožívají, ale jen hrají absurdní role aniž by si tuto absurditu uvědomovali. Jediní, kdo se snažili o autenticitu byly děti a mládež, ale tyto pokusy končily neúspěšně nebo dokonce tragicky.

    Jestliže se mi hra vlastně nelíbila, nemohu to úplně říci o inscenaci (i když na ní určitě znovu nepůjdu ani nebudu nikoho na ní posílat). Bylo to tím, že herci vytěžili ze svých rolí maximum (a že to bylo někdy sakra těžké). Ještě, že jsem viděl tuhle partu napřed ve vynikající hře Na flámu a měl ji tedy již rád.

    Zmíním se jmenovitě jen o jedné herečce - Janě Kozubkové, která vystupovala jako host a měla to štěstí, že hrála (skoro) jedinou "normální" postavu hry.  Velký dojem na mne udělalo její "minimalistické herectví".  Bylo s podivem, jak mnoho dokázala vystihnout jedním slovem či pohybem. Kdyby neexistovala možnost, že hrála "jen" sama sebe, rovnou napíšu, že jde o velkou (nejen vysokou a krásnou) herečku. Doufám, že je z nižšího ročníku, a těším se až ji zase na scéně uvidím.

    Ještě jeden velmi příjemný zážitek mne potkal - setkání s "mojí  Tequilou" - Lucií Polišenskou. Loni jsem v tomto blogu psal i o inscenaci Láska vole. Ten den, co jsem na tom byl, hrála - a výtečně - hlavní roli Tequily právě Lucie Polišenská (alternovala s Pavlou Beretovou). Velmi mě tehdy zaujala a rozhodl jsem se jí fandit. V rámci toho jí přeji spíše herecké příležitosti jako byla Tequila než role "tlustého muže hrajícího si na čarodějnici", jak se (nejen) jmenovala role, která ji postihla tentokrát a se kterou toho věru moc udělat nešlo - až mi výborné herečky bylo líto (ale přesto jsem ji rád opět viděl).