Nanohach

 

                  Naměkko Naostro
                     dvě představení souboru Nanohach
                          před delším časem v Roxy

    O taneční skupině Nanohách jsem věděl už delší čas, ale nějak jsem se na žádné z jejích představení nemohl dostat. Proto jsem přivítal, když mě jeden kolega přeposlal mail, který ho na tohle upozorňoval. A vůbec jsem nelitoval.

    Představení mělo dvě části. První Naměkko choreografky Veroniky Švábové byla působivá a výborně zatančená taneční kompozice tří tanečnic, které se výborně bavily, vytvářely různé "taneční formace", občas si dělaly naschvály, aby se pak zase "usmiřovaly" a tančili dál spolu. Z představení čišela energie a zaujetí tancem.

    Druhá část Naostro Jana Beneše byla "taneční parodií" mimo jiné na scény zápasu catch-as-catch-can, který (naštěstí jen občas) můžeme vidět v televizi. Dívky "zápasily" v ringu, mohli jsme vidět nesčíslně vrcholně nebezpečných úderů a pádů i "mužsky přiblblých" vítězných gest. Vše umocněno tím, že vše předváděly půvabné tanečnice. Když už byl choreograf tak v ráži, zařadil i citace laciných erotických klipů. Výkony všech tanečnic byly neuvěřitelné, nebylo vůbec jasné, kde se tolik fyzických sil v útlých dívkách bere. Obecenstvo se výborně bavilo. Nešlo však jen o "klauniády", ale (v moderním smyslu toho slova) o tanec.

    Všechny protagonistky představení byly výborné. Neznal jsem je a nedokázal odlišit, která je která (i když jedna mě zaujala obzvláště), proto nemá cenu je vyjmenovávat. Přes jedinečnost pojetí druhé choreografie se mi nakonec asi líbila první o něco víc.

    Jak po technické, tak po pocitové stránce šlo o mimořádně podařené představení. Už se těším, až budu zas někdy nanohach.