Brněnský balet v Praze

            představení Balet 21. století
            soubor Národního divadla Brno
            před drahným časem (29.března)
            v Národním divadle v Praze

    Na představení jsem si koupil lístky dávno předem na základě barnumského titulu. V té době nebyla na stránkách ND žádná podrobnější informace. Nicméně jsem nebyl zklamán. Večer se skládal ze tří inscenací.

    První bylo D.M.J. Petra Zusky, které už jsem viděl před tím dvakrát v provedení pražského souboru. Utvrdil jsem se v tom, že jde o dobrou a zajímavou choreografii, která však mě osobně příliš neoslovuje. Co se týče výkonů tanečníků se mi zdálo, že brněnští kladou větší (možná až moc velký) důraz na techniku. Každá póza musí být (za každou cenu) dovedena až do konce a musí být zvýrazněno, že byla skutečně provedena. Až mi to občas vybavilo výdrže sportovních gymnastů. 

    V druhé choreografii jsem už tenhle rys nepozoroval. Jmenovala se Barocco a na hudbu J.S.Bacha ji dal dohromady Jacek Przybylowitz. Šlo o velmi působivou choreografii. Scéna byla doplněna rostlinnými motivy, tanec vycházel ze zdůraznění tělesnosti. Tím bylo vytvořeno plodné napětí s hudbou vznášející se v abstraktních výšinách. Všichni tancovali velmi dobře a s viditelnou chutí.

    Nejvíce se mi líbila poslední část Okamžik pro jahodová ústa choreografa Mario Schrödera. Bylo to velmi působivé a emocionální baletní dílo plné "existenciálních" významů i svérázného humoru a přitakání životu.  Krásná byla první část, ve které tancovali ve velmi rychlém tempu jen muži. Ve třetí si "to" užívaly tanečnice. Každá si přinesla na jeviště škopíček s vodou, ve kterém si pak během tance máčela (mimo jiné) své dlouhé vlasy a různě ji pak při tanci kolem sebe stříkala. Při tom nepůsobilo jako gesto "na venek", ale jako organická část výrazu. Nadaným lidem je "dovoleno všechno". A tenhle choreograf k takovým patří. 

    Rád jsem představení shlédl - a některé scény si živě vybavuji i tři měsíce po té, co jsem je viděl.