Angažovanost nebo jen bublina?

Lucy Prebble: Enron
režie Michal Dočekal
Národní divadlo, 24.února 2012

Činohra Národního divadla se odhodlala uvést skoro čerstvou (premiéra byla v roce 2009) hru mladé anglické autorky zabývající se současnou krizí (kapitalistického) "volného trhu". Jak se autorka sama v rozhovoru přiznala, "vždycky chtěla napsat hru o byznysu, protože je to prostředí, které se na jevišti příliš nevyskytuje". Hra obsahuje tolik odkazů na žargon byznysu, že dramaturgyně Lenka Kolihová-Havlíková považovala za nezbytné doplnit program stručným "výkladovým slovníčkem". Dočteme se v něm např, že bublina je situace, kdy hodnota akcií neodpovídá "skutečné" hodnotě společnosti, ale založená jen na víře akcionářů v jejich hodnotu. Pak snadno může (nebo dokonce musí) dojít k náhlému a nepředvídatelnému hodnoty akcií a krachu společnosti. Mám neodbytný dojem, že sama hra může být jen takovou bublinou, jejíž hodnota spočívá především (možná dokonce jen) v aktuálnosti tématu a v tom, že je "na trhu" nejlepší (proto, že je tam jediná). Nemluvím zatím o inscenaci, ale jen o hře samé.

Autorka na jeviště přivedla historii bankrotu americké energetické společnosti Enron. Snažila se při tom co nejvíce držet skutečnosti - třem hlavním postavám dokonce ponechala jejich jména. Podle mého názoru právě tohle (možná nejen to) způsobilo, že hra zůstává dost na povrchu. 
Ve hře vystupuje mnoho postav, ale jen čtyři jsou podstatné, ostatní tvoří jen "křoví". Hlavním "hrdinou" je Jefrey Skilling, který je prototypem sebevědomých a schopných absolventů manažérských studií. Podaří se mu prosadit na kontrolních orgánech (firmy, které chtějí být na burze, musí o sobě zveřejňovat povinně hodně informací) nový způsob účetnictví, který legálně umožňoval započítávat (nutně nejisté) budoucí výnosy do zisku firmy. Tímto trikem se mu podařilo zmnohonásobit cenu akcií firmy. Získal si tím úctu a respekt stávajícího vedení firmy, které ho přestalo kontrolovat a věřilo v jeho "nadpřirozené schopnosti". Představitelem původního vedení je Ken Lay, který má mnoho kontaktů do nejvyšší politiky, ale skutečnému vedení firmy se již nevěnuje a proto mu ani nerozumí, jen konzumuje slávu a bohatství. Jestliže u Skillinga si divák musí klást otázky o jeho charakteru, Lay to "myslí dobře" a jeho vina spočívá především v nezodpovědnosti a nekvalifikovanosti. Třetí skutečnou postavou je Andy Fastow, schopný účetní nepevného charakteru. Skilling ho přistihl při podvodu a za to, že ho nepotrestal a celou věc ututlal, si koupil Fastovovu věrnost. Fastow pak vymyslel a realizoval způsob, jak dluhy Enronu "odklánět" do spřátelené společnosti založené jen za tím účelem. To už pochopitelně legální nebylo, ale dlouho to Enronu procházelo.
Jistou protiváhu těmto třem, kteří byli (ve skutečnosti i ve hře) odsouzení za podvodné jednání, které vedlo ke krachu Enronu, ve hře tvoří vymyšlená ženská postava Klaudie Roe. Zprvu se také Skillingovi obdivuje, ale po té, co s ním prohrává karierní závody ve firmě, není ochotná přejímat jeho praktiky a je nakonec donucena firmu opustit. Klaudie reprezentuje ve hře lidi, kteří neztratili zdravý úsudek ani základní instinkty co je a co už není dobré. Možná, že není náhodou, že tuto roli svěřila autorka právě ženě a ne muži. V jedné ze závěrečných scén hry Roe Skillingovi říká, že nechce, aby je někdo spolu viděl, protože by mohla utrpět její pověst.
Když se situace společnosti Enron stává již neudržitelnou, vyplácí Skilling zaměstnancům velkou část mzdy v akciích a agituje je, aby do nich nich investovali všechny svoje úspory. Sám tajně prodává svoje akcie (díky opčnímu programu za vysoké ceny) a posléze firmu těsně před krachem opouští. Řízení firmy se vrací do rukou Kena Laye, který však není schopen ani rozpoznat skutečný stav věcí, natož ho zachraňovat. Dojde k velkému krachu, všichni zaměstnanci jsou propuštěni a řady z nich přichází na mizinu. Zmínění tři "hrdinové" jsou odsouzeni. Andy Fastow dostává snížený trest, protože s vyšetřovateli spolupracoval při odhalení sofistikovaných podvodů v účetnictví firmy.
Hra tedy odhaluje nekalé praktiky "vrcholových manažérů", kteří hrají své hry (někdy i legální) bez ohledu na realitu a možná rizika. Tím je "aktuální" a lechtá diváky svojí "odvážností". Nešetří (v obecné rovině) ani politiky. Ve hře se mluví (ne úplně srozumitelně) o negativním vlivu deregulace cen elektřiny v Kalifornii. Nejsem schopen posoudit do jaké míry je to pravda, ale četl jsem několik reakcí na hru, kde se tvrdilo, že v tomto ohledu autorka souvislosti nepochopila. Třeba jo, třeba ne  - nevím. Rozhodně je však od ní nemohl pochopit žádný z diváků.
 Hra měla velký úspěch v Británii, ale propadla v Americe. Mohlo být tím, že v USA je velká číst střední třídy nějak osobně angažována na obchodu s akciemi a tedy mu rozumí daleko víc než Evropané. Kauza Enronu navíc s americkou společností otřásla natolik, že mnoho lidí se v ní docela dobře vyzná. Proto je možná (nutně) splošťující výklad autorky zklamal.   

Rozepsal jsem o námětu hry především proto,abych mohl lépe komentovat inscenaci samu. Její autoři dělali, co mohli. David Matásek hraje Skillinga výborně. V jeho podání jsou i jak delší "ekonomické" výklady, tak i odhalování psychologie úspěšného a domýšlivého manažera divácky zajímavé. Václav Postránecký v roli Kana Laye i Petra Špalková v roli Klaudie Roe hrají dobře, jejich postavy jsou však dost "ploché", takže s tím víc dělat nešlo. To Jan Dolanský dostal roli morálně nepevného Andy Fastowa, který osciluje mezi pocitem méněcenosti "velkým účetnickým mágem" větší příležitost, kterou plně využil.
Ve hře je mnoho dalších postav, které však jen dotváří kolorit společnosti či scény. Mnoho herců tak hraje více malých roliček. Výprava je náročná a mnohdy na sebe zbytečně strhává pozornost. V inscenaci je několik "muzikálových" vložek, které se však zrovna moc nepovedly. Ten, kdo si před inscenací přečetl program, si však na své přišel. V jedné scéně křepčí v popředí mladí muži a z kontextu je jasné, že jsou to makléři na burze. Za nimi na můstku však tančí a odhalují se mladé ženy (kvůli tomu na to nechoďte, žádná v tom moc daleko nedojde). Určitě nikdo z diváků nepoznal, co dívky představují. Nám, co jsme si přečetli program, však bylo jasno - byly to komodity.

Jak je z předešlého patrno, hra ani inscenace mne moc nezaujaly. Možná však byla "plochost" obsahu hry oním (skoro) bombastickým provedením (asi nechtěně) realisticky zobrazena.

Na představení rozhodně chodit nemusíte. Pokud však půjdete, nebudete vyloženě zklamání, pokud se nebudete snažit podstatě věci porozumět a spokojíte se s pocitem, že umělci jsou v odporu ke prohnilosti dnešní společnosti (bank a velkých koncernů zejména) na "naší straně".

Myslím, že kdyby hra byla postavena na monolozích Skillinga a jednom či dvěma jeho oponentech, tak by to mohlo být nesmírně zajímavé a (aspoň trochu) poučné. Nestalo se.