Trochu moc ideologie

Muži
Adéla Laštovková Stodolová a SKUTR
Divadlo Ponec, 12.ledna 2012

Viděl jsem kdysi v La Fabrice jednu inscenaci autorky tohoto představení - Malou smrt, která se mi líbila. druhým setkáním s ní bylo, když Adéla Laštovková-Stodolová alternovala za Lenku Wágnerovou v Perfektním dni.
I tahle zkušenost byla důvodem, proč jsem na její nové představení Muži těšil. Jenže mne moc nezaujalo, dokonce by se dalo říci, že se mi nelíbilo. Nejde ani v přeneseném smyslu slova o taneční divadlo. Těžko bych hledal termíny, kterým bych žánr popsal. To pochopitelně není vadou, naopak často se mě taková nezařaditelná představení hodně líbí. Jenže tentokrát se mi zdálo, že všechno je podřízeno ideologii, která skoro kape z každé minuty představení. Ostatně autoři se k tomu v programu (pyšně) hlásí:

"Jak si v dnešní době žijí muži? Není toho na ně někdy moc? Když se v mužích probudí zvířata, volání smečky se nedá odolat. Šest mužů se vydává na cestu do divočiny, aby našli odpovědi na ty nejniternější otázky. Vyrovnávají se tam se svými problémy a především sami se sebou. Stagnace, potlačená agrese, homosexualita, víra nebo nepřítomný otec.. Pořád je co řešit. Přitom jen fakt, že se muž stane otcem, je důvod k tomu být na sebe hrdý. Přestaňme se tak konečně koukat na muže s předsudky, které nám vštěpuje naše společnost. Divadelní představení na pomezí mnoha žánrů je inspirováno skutečnými příběhy mužů."

Jenže já bych to viděl spíš na to, že se v představení ukazuje, jak muže vidí (chce, je schopna vidět) autorka, než jak tomu je "ve skutečnosti".

 Na jevišti vidíme šest herců, kteří se stylizují do role vlků a jednu tanečnici (Zuzana Stavná), která ztělesňuje fenku, která má svým tělesnem na ony samce velký vliv. Obraz vlčí smečky sestávající ze šesti samců a jedné "hostující" samice odpovídá přírodní realitě  (podle mých pocitů)  stejně málo jako psychologickým problémům a snažením dnešních lidských samců. Pochopitelně nikomu (tím méně umělcům) neberu právo na jejich vyhraněný názor, který navíc nemusím nutně chápat, aby se mi inscenace líbila. Jenže by mi neměl být vnucován s takovou úporností (a skoro až polopaticky). Větší části obecenstva se však představení jistě líbilo, mnoho z nich se smálo skoro při každém vlčím zavytí - a že tihle vlci vyli skoro pořád. Možná je to dobrý krok, jak do Ponce přilákat nové diváky.

Na druhé straně je nutné objektivně říci, že "řemeslně" bylo představení uděláno velmi dobře. Všichni herci byli dobří a dělali, co mohli, nápaditá byla scéna, osvětlení i hudba.

Kdo to dočetl až sem, ví, že návštěvu představení doporučovat nebudu. Na druhé straně nelituji toho, že jsem ho viděl, určitě na něj ale nepůjdu znovu, což jinak dost často dělám.