Flamenco

    rsk 

     Maria Carrasco: Carmen Flamenca

        Coliseu Lisabon květen 2008

    Carmen, Krvavá svatba a Fado

        filmy Carlose Saury

 

    S tanečním stylem flamenco jsem se poprvé seznámil kdysi dávno ve výtečném (ale více baletním než "lidovém") podání tanečníka Antonia Gadese a jeho skupiny ve filmech Carlose Saury v první polovině osmdesátých let. Oba na mě udělaly velký dojem, ale víc jsem si zapamatoval z filmu Carmen. Měl jsem možnost jej vidět před několika dny (máte tu možnost také - film vyšel na DVD před cca 10 dny) znovu a líbil se mi možná ještě víc než tehdy. Taneční film je podložen story o vedoucím tanečního souboru, který připravuje flamencovou verzi baletu na téma Carmen. Hledá hlavní představitelku a když jí najde zamiluje se do ní. A ona ho nakonec ponižujícím způsobem odmítne, což on nevydýchá, a s tanečnicí to dopadne jako se "skutečnou" Carmen. Ve filmu se tak prolínají dvě roviny. V některých okamžicích je divák ponecháván delší dobu v nejistotě, kam aktuální scéna vlastně patří, zda do zkoušky baletního představení nebo do života tanečníků. Přispívá to k dramatičnosti, ale to není to hlavní. Tím jsou vynikající taneční výkony. Jak už jsem napsal, flamenco je ve filmu traktováno výsostně baletními prostředky, což u tohoto typu tance může být někdy i trochu na škodu. Tak (tanečně) nejsilnější je dlouhá pasáž oslav narozenin jednoho z tanečníků, ve které se tanečníci odvázali a tančí (zdánlivě) zcela bez připravené choreografie. Hudba k onomu baletu (a tedy i filmu) není jen Bizetova, ale mnohdy i "originální flamencová".

    Další - a jedno z nejsilnějších setkání  - s tímto tancem bylo v malé místnůstce (byly tam stoly tak pro 10-15 lidí) před záchody v jedné pizzerii v Granadě. Šel jsem kolem té pizzerie několikrát a žádné reklamy na folklor či taneční vystoupení tam (narozdíl od jiných) nebyly. Jednou, když jsem se pozdě večer vracel do hotelu, dostal jsem hlad a povečeřel jsem tam. Na štěstí jsem potřeboval jít na WC a tam před záchody úchvatně tančila flamenco krásná španělka nejlepšího věku (určitě víc než 25, asi méně než 35) doprovázena postarším seladonem na kytaru. U stolu sedělo asi 6 turistů a natáčeli si jí. Dnes lituji, že jsem kameru nevyndal také, ale jistě by to na filmu "už nebylo ono". Dojem byl úžasný a velmi autentický. Těžko na něj někdy zapomenu. Žena a muž si to zjevně užívali a "čumilové" jim nevadili (i když ve skutečnosti tančili pro peníze do kasičky na jednom ze stolů - však jsem tam také nechal dost eur). Dojem z tance byl doplněn úžasným momentem, který, kdybych měl při ruce foťák a uměl to, mohl klidně vyhrát libovolnou fotografickou soutěž. Ze záchodů vyšla asi 120kilová žena a zjevně byla zjevem tanečnice překvapena neméně než tanečnice zjevem jejím. Jejich pohledy se na okamžik setkaly v omračující směsi překvapení, jižanského temperamentu a hlubokého vzájemného nepochopení až opovržení.

    Saurův film Fado je podstatně novější a režisér v něm nevypráví žádný příběh, ale nechává účinkovat (skoro všechny) nejlepší představitele portugalského lidového umění Fado. Portugalské fado je daleko víc zpěv, španělské flamenco je daleko víc tanec než zpěv. Jinak se do charakteristik jejich rozdílů a podob pouštět nechci. Bohužel, pokud vím, film Fado u nás běžně vidět nelze. Mě se to poštěstilo na Febiofestu.     

    Loni jsem byl na týden v Portugalsku. Ve staré čtvrti Lisabonu na Vás na každém rohu čeká nadhaněč, který Vás zve do "original Fado klub". Já jsem k takovým turistickým atrakcím (srovnej pražské koncerty a černá divadla "pro Němce") velmi skeptický. Podařilo se mi sice najít jeden pajzlík, který budil důvěru autentického prostředí, ale tam byly produkce Fado jen dvakrát týdně a jednou, když jsem šel okolo, viděl jsem, že je tam tak 2-3 krát víc lidí než se tam mohlo vejít (i když všichni naráz vydechli) takže jsem s mojí postavou neměl šanci se tam ještě vecpat. Proto jsem zkusil v Portugalsku jít na jít na "flamenco balet".

    Carmen Flamenca byl balet na Bizetovu hudbu, který byl doplněn - spíše prošpikován jako roláda - flamencovými čísly. Úpravu baletu, režii a zřejmě i skoro všechno ostatní obstarala primabalerína a vedoucí souboru Maria Carrasco. Tanečně byla skutečně výborná a to jak v baletních částech, tak i ve flamencových intermezzech. To se nedalo říci o ostatních členech skupiny, kterým většinou šlo výrazně lépe buď jedno nebo druhé. Jedinou výjimkou byl jakýsi Juan Juan, který byl také uváděn coby hvězda na plakátech, tomu nešlo vůbec nic. Jeho "baletní" styl byl ukázkou toho, jak by to vypadat nemělo. (Vzpomněl jsem si, jak jsem za studií v plaveckém oddílu na matfyzu byl vyčleněn k předvádění toho, jak nemá vypadat startovní skok.) Myslel jsem si, že je to nějaká místní celebrita, ale reakce (převážně domorodého portugalského) publika byly okázale negativní jako moje. Tak nevím. Baletní část představení se "dala vidět", ale flamencová byla fantastická. Byl tam jeden lidový tanečník, který si na svá čísla přivedl i svoji kapelu, zpěvačku a partnerku. Bylo to technicky nepředstavitelně náročné a při tom zcela spontánní a velmi působivé. Prostě krásný večer.

    Mám s flamencem zážitky i z Čech, ale ty si z dobrých důvodů nechám na jinou glosu.