Skutečná událost - výstava Zdeňka Sýkory

  

Výstava Zdeňka Sýkory

Galerie v Městské knihovně

skončila 2.května

 

    Snažím se od roku 2002 jezdit každý rok po evropských galeriích, letos jsem se dokonce rozšoupl a jel se podívat i na galerie za velkou louži - v New Yorku, Washingtonu a Pensylvanii.  Mám toho tedy poměrně dost "nakoukáno". Jen zcela výjimečně lze v Praze vidět výstavu, která by jistě mohla být pýchou kterékoli světové galerie. A navíc jde o výstavu českého výtvarníka. Galerie města Prahy uspořádala výstavu k devadesátinám českého malíře Zdeňka Sýkory.

 

    Malíř patří mezi v cizině neznámější české umělce (např. v Muzeu moderního umění v Pařížském Centre Pompidue je zastoupen jen on a Kupka). V Čechách tak populární není. I já jsem o něm  něco málo věděl, možná ale hlavně proto, že se narodil a žije v Lounech. Odtamtud totiž pochází většina mých předků, narodil jsem se tam také a dodnes tam mám příbuzné. Druhým důvodem možná bylo, že používal ke své tvorbě již velmi dávno počítač, s čím mu pomáhal kolega (sice ne moc blízký) z fakulty doc. Blažek. Znal jsem i některé jeho obrazy a architektonické realizace. Líbily se mi, ale nějak nadšený jsem z nich nikdy nebyl. Navíc jsem obecně trochu skeptický k "formálním výbojům" ve výtvarném umění a k použití počítačů tím více. Měl jsem pocit, že často jde o něco, co časem ztratí na své hodnotě a bude to moci za chvíli "udělat každý".

    Jenže omyl. I když v tvorbě Zdeňka Sýkory hraje generátor náhodných čísel podstatnou roli, není ničím jiným než "pouhým" nástrojem v rukou umělce, který by jiným byl k ničemu. Obdobně jako by Rembrandt nemohl namalovat své obrazy bez znalosti způsobu přípravy olejových barev, ale sebelepší znalosti o přípravě barev neudělají z nikoho Rembrandta. Liniové obrazy Zdeňka Sýkory vznikají na základě "partitury", kterou na základě vstupních údajů zadaných umělcem, vytvoří na základě náhodných čísel počítač. Přenesením údajů z této "partitury" na plátno vznikne jakýsi složitý rámec pro "omalovánky". Vlastní malba pak spočívá už jen ve vybarvování plošek této omalovánky správnými barvami (ty jsou také předem dány při tvorbě partitury). Takhle to zní hrozně mechanicky, ale výsledné obrazy mají svůj osobitý styl (který sotva někdo může napodobit) a velmi překvapivě i bohatý vnitřní život. Na rozdíl od mnoha jiných současných malířů, kteří tvoří rychle a v momentální extatické náladě, pracuje Zdeněk Sýkora hrozně pracnou, zdlouhavou a téměř "úřednickou" metodou. Avšak výsledná plátna jsou možná "blíže Bohu" než tvorba mnoha z nich. Svět prostě není jednoduchý a úspěšně jej může "ovládnout" jen výjimečný talent, který "pracuje" poctivě a má dost síly na to, aby zůstal ve svém úsilí stále autentický. Kupodivu je právě tohle pro nás netalentované velmi dobrá zpráva i zdroj naděje ve smysl všehomíra (a umění speciálně).

    Výstava je výborně uspořádána a velmi názorně ukazuje umělecký vývoj Zdeňka Sýkory od v podstatě realistických obrazů krajinek až k liniovým obrazům, které vytváří v posledních několika desetiletích. I když jsem mnohé z obrazů z reprodukcí znal, teprve v tomto celku jsem dokázal docenit o jak výrazného a vskutku originálního umělce jde. Hodně k tomu přispělo i promítání hodinového televizního filmu, jehož většinu tvoří rozhovor s umělcem. 

    Myslím, že tahle výstava umožnila návštěvníkům, kteří si na ni vyhradili dost času, možnost pochopit (na velmi netypickém příkladu), co je skutečné umění. Koupil jsem si jak katalog, tak knihu rozhovorů s autorem doplněnou o DVD s filmem o autorovi. Mohu si tedy dojmy z výstavy oživit. Když si mě budete předcházet, můžeme si film pustit společně. Stojí to za to.