Strmý vzestup od pudla k havranovi

rsk

O letošním ročníku KČD v DISKu jsem tu už psal několikrát. Při tom jsem si předsevzal, že se budu snažit další vývoj členů téhle party sledovat. Tohle je první příspěvek toho typu - o Vojtěchu Dykovi.

Ti, kdo jste do DISKu chodili, si ho pamatujte ze Štěstí dam, Mužských záležitostí (kde zejména "hvězdil") a především jako pudla Bělku ze hry Láska, vole. Já jsem tehdy napsal "Mimořádný výkon podal v roli pudla Bělky Vojtěch Dyk. Scény Tequilly a Bělky se nedají jen tak zapomenout."

Jak jsem si teď přečetl, stal se Vojtěch Dyk členem Národního divadla a dostal roli Káje ve Sněhové královně. Představení jsem neviděl, ale mimo jiné kvůli němu na ně zřejmě půjdu. Káj v jedné části hry vystupuje zaklet do havrana. A já se v jedné recenzi k nemalé radosti dočetl, že

"I když má Dyk v roli havrana složitý kostým, výkonem jeho možnosti daleko přesáhne. Havran je vtipný, ukázněný, přesně charakterizovaný, v souhře s dojemně čistou Gerdou představuje vrchol inscenace."

Je potěšující, že si i ve Zlaté kapličce všestranného (a tedy i animálního) hereckého talentu Vojtěcha Dyka všimli. Mimochodem - Vojtěch Dyk alternuje i v roli Hippolyta v inscenaci Senecovy Faidry v Divadle v Dlouhé, o které píši jinde.

Nevím, jaká inscenace v Národním bude, ale originální text není "jen pohádka". Dodnes si pamatuji, jak jsem při čtení téhle pohádky svým dětem (je to už více než 30 let, tak jsem to mohl trochu poplést) narazil na konstatování, že nějaká princezna "byla tak chytrá, že přečetla noviny z celého světa a zase zapomněla všechno, co v nich bylo". Nevím, jestli to děti ocenily, ale já si tohle poselství nesu "jako poklad" celým životem.