Hospodářská krize, policie a trénink diskusí

 

    Jistě jste si také všimli, že policisté - jak státní, tak městští - chodí pouze ve dvojicích a stále spolu něco řeší. Nemám dostatek drzosti ani odvahy (ne, že bych se bál policistů, kteří mne přece chrání a pomáhají mi, ale toho, co bych mohl vyslechnout), abych se snažil zjistit, co řeší.

    Jistě jsou však jejich diskuse velmi zajímavé, protože jim prakticky nezbývá kapacita (úmyslně nepíši čeho) na to, aby se mohli věnovat svému okolí.  Protože jde o velmi rozšířený jev, zasloužil by si podrobnější rozbor příčin a důsledků. Dosud jsem se nesetkal s žádnou seriózní analýzou této problematiky, pokusím se tuto mezeru zaplnit. Nabízí se hned několik hypotéz. Proberme je postupně. 

    Jako zcela dětinskou  musíme odmítnout představu, že policisté chodí ve dvou proto, aby se vzájemně zajišťovali z bezpečnostních důvodů. Největší zkušenosti s jištěním kolegů mají horolezci. Ty by ani nenapadlo lézt "manifestačně" vedle sebe a ještě se při tom bavit. Jeden leze a druhý ho v záloze jistí. Nejsem sice odborník na vojenskou taktiku, ale každý jsme někdy ve filmu viděli, jak vypadá zajišťování skupiny vojáků. Opět nikdy nejdou dva vedle sebe. Ve sdělovacích kanálech jste jistě četli o mnoha případech, kdy policistům utekl přestupník, případně je dokonce odzbrojil a okradl. Pokud se nemýlím, ve všech těchto případech bylo na místě policistů víc, v případě útěku podnikatele Krejčíře dokonce více než deset. Nikdy jsem  neslyšel, že by se něco takového stalo policistovi, který byl sám.  Ten si musel hledět své práce a dávat pozor.

    Nabízejí se i jiná vysvětlení. V mnoha mezinárodních průzkumech se ukázalo, že naši občané zaostávají ve schopnosti vést diskuse. V našich školách se dlouhodobě nedaří tento hendikep snižovat. Na amerických středních školách se pořádají "turnaje v diskutování", obdobně jako u nás v ping pongu. Dá se dokonce postoupit do finále jednotlivých států nebo dokonce celých USA. Probíhá to tak, že jsou předem oznámená témata (abyste měli představu např. Má se pokračovat v hospodářské blokádě Kuby nebo ne?). Každý účastník turnaje si vylosuje, se kterými soupeři se utká a jaké stanovisko bude mět v té které diskusi hájit.  Každý absolvuje v jednom turnaji 4-5 takových půlhodinových diskusí "jeden na jednoho", každá je před jiným rozhodčím. Podle jejich výsledku získávají účastníci body do žebříčku. Třeba policisté trénují. Skuste se k nim přitočit a možná načerpáte velmi zajímavé podněty k přemýšlení.

    Další možností je vyhýbání se práci. Dva policisté jsou o hodně nápadnější než by byl jeden  a většina skutečných přestupníků je včas zahlédne a stačí se zdekovat. Policistům pak nezbývá než se občas "vytáhnout" na občana, který vlastně nic nekalého nedělá a tak nemá zapotřebí před nimi utíkat. Kdyby nechodili spolu, ale např. na dohled, měli by to přestupníci o hodně těžší. A bylo by více zásahů - a zkažené statistiky o přestupkovosti.

    Nejpravděpodobnější hypotéza vychází z hlubšího pozorování trendů v životě naší společnosti. Když se poohlédnete po naší politické scéně, přesvědčíte se o tom, že v současné hospodářské krizi (není však tak docela jisté, zda za to ona krize skutečně může) mohou lidé získat pocit, "že zítra bude líp než je dnes" jen tak, že napřed bude o hodně hůř. Abychom se mohli se "odrazit od dna", musíme ho napřed dosáhnout. Může tedy jít o cílevědomou snahu vedení policie s nemalými ekonomickými ambicemi.

Policejní metoda, že vše musí dělat dvakrát tolik lidí, než kolik je jich skutečně potřeba, by se mohla stát - zvláště po svém rozšíření - stimulem, abychom se ke dnu dostali podstatně rychleji.  Ne, nejsem naivní a uvědomuji si dobře, že tuto metodu policie nevynalezla, a že ji již dlouho aplikují jiné (především státní) složky, ale u policie je to díky uniformám víc vidět.

Jistě jste si také všimli, že v obchodech a především v restauracích je rychlost s jakou jste obslouženi nepřímo úměrná počtu obsluhujících. Pokud jsou čtyři a více, nebudete skoro jistě obslouženi dříve než jejich počet poklesne pod tuto kritickou mez.