První výstí blogu

 

    Je to k nevíře, ale už se mi "podařilo zaneřádit" prostřednictvím tohoto blogu informační prostor celou stovkou glos. Nikdy jsem si žádné plány v této oblasti nedělal, ale přesto mne to číslo, resp. to, jak brzo se ho dosáhlo, překvapilo. Stále mám v mysli nebo dokonce "rozdělaných" dalších asi dvacet glos. Na některé z nich už asi nebudu mít síly, protože stále přibývají nová témata, ke kterým se chci vyjádřit, u některých zatím stále věřím, že najdu čas a sílu je napsat. Jak už jsem psal v jiné glose, kterou jsem věnoval prvnímu výročí psaní blogu, k největším změnám došlo v mém (ne)chápání toho, co to je (měl by být) blog. Stále více si uvědomuji, že ho píšu především pro sebe a že pokud to je (alespoň někdy) zajímavé i pro ostatní, je to něco navíc. Na druhé straně mě však to, že mé glosy zveřejňuji, mě nutí k "promyšlenějším a zopdovědnějším" formulacím, než kdyby to byl jen "můj deníček". Další věcí, kterou jsem si uvědomil, bylo, že nemám sílu publikovat své glosy natolik včas, aby mohly být "nabídkou aktuálních akcí". Jde tedy velmi často o glosy o událostech, které už není možno vidět.

    Vzhledem k mým zájmům, bude asi i v budoucnu většina glos o divadle. Možná v blízké době přibyde i více glos o výtvarném umění či výstavách, kterým jsem se dosud věnoval jen okrajově.

     Pozoruji na sobě ale čím dál tím větší chuť napsat i o jiných věcech, které s kulturou vlastně nesouvisí. Nebudu se jim tedy bránit tolik jako dosud. Příkladem může být problematika feminizmu, které se letmo věnuji v glosách Jistě, paní vyslankyně nebo Náhlé prozření v galerii Uffizi, aktuální otázky požární ochrany nebo demonstrace silných stránek našich čelných představitelů, jako v glose Výstava Slovenský obraz.

    Začal jsem také psát glosy ze série "Hrabaliana", ve kterých chci vyprávět zajímavé příběhy, které staly v mém blízkém okolí.

    Žádné velké plány nemám ani teď, ale zatím si myslím (a doufám v to), že ještě nějakou dobu vydržím blog psát.  Třeba to někdo bude číst.

    Někdy v roce 2002 jsem si uvědomil, že je nejvyšší čas, abych se pokusil dohnat to, co jsem v mládí nemohl, a začal jsem jednou až dvakrát za rok jezdit do ciziny, především do měst, kde jsou významné galerie. Za těch sedm let se mi podařilo si většinu těchto svých snů splnit. Před nedávnem jsem umístil na Web výběr fotografií z těchto cest. Ve výběru jsou tak jak fotografie, které se mi líbí výtvarně, tak třeba i velmi nekvalitní fotografie, které však zachycují něco, k čemu mám zvláštní vztah.  Fotografie jsem hlavně z časových důvodů nijak neupravoval, i když mnohé by to hodně potřebovaly. Bohužel jsem neměl čas napsat  k nim ani popisky. Plánuji vytvořit druhý blog, ve kterém se budu věnovat vzpomínkám na tyto cesty. Zpočátku bude asi jen rozcestníkem k mým fotografiím.