Past jménem Ponec

 

    Jak čtenáři mého blogu vědí, hrozně rád a často chodím do divadla. Velkým problémem je však sledovat, kde se co zajímavého šustne. Řeším to většinou tak, že vždy v nějakém období "vytuneluji" nějaké divadlo, tedy chodím do něj "dokud ho nevykoukám skoro do konce". Někdy to nejde - lístky se shánějí strašně obtížně (Divadlo v Dlouhé), někdy se to "podaří" jako s Divadlem Na zábradlí, kam teď asi tak rok nepůjdu. V případě Divadla Ponec se však tentokrát z toho stala past. Vůbec nevím jestli se v této sezóně dostanu ještě na jiné scény. Zanedbávám už dokonce i "svoje mateřské divadlo" - Disk.

    Byl jsem v malém divadélku Ponec, které se systematicky věnuje tanečnímu divadlu, již několikrát v minulých letech. Tento podzim jsem to však vzal z gruntu. Viděl jsem skoro všechna tam uváděná představení a výsledkem je jen to, že chci vidět úplně všechna. A navíc minimálně dvě prostě musím vidět ještě znovu Rybu a Miluj mne od souboru Nanohach (o tom určitě ještě napíši).

 

    Moc všem lidem, kteří se kolem divadla točí, děkuji a přeji jim hodně sil, odvahy a štěstí jak v uměleckém, tak osobním životě. A současně lituji toho, že nepochybné kvality souborů, které v Ponci vystupují, objevilo zatím tak málo lidí. Zkuste tam zajít a uvidíte, že Vám to dá obrovsky mnoho. Budu se Vám v blogu svými glosami snažit pomoci najít ta představení, která by mohla být právě pro Vás vhodná pro iniciační slavnost.