Asi chodím moc často do divadla

 

Emotion Collection

divadlo Kolowrat 23.10.

 

    Na malé scéně Národního divadla v paláci Kolowrat jsem viděl mnoho výborných inscenací, o mnohých jsem zde psal. Po velkém zážitku baletně-nebaletního představení Camufla.AGE jsem pochopitelně zastříhal ušima, když jsem si přečetl, že se zde připravuje nové představení Emotion Collection. O to více, že spolutvůrci jsou dva lidé, kterých si hodně vážím. Jan Budař, který napsal hudbu k písním, a Zuzana Šimáková, o jejíchž choreografiích i tanečních výkonech jsem v blogu psal mnohokrát.

    Jenže asi chodím do divadel příliš často, protože jsem všechny složky tohoto "proudu hudby, umění a tance", jak představení autorka nazývá, viděl někde jinde o hodně lepší (s vyjímkou písní, ale i ty by asi lépe vyzněly na koncertě). Představení mne tedy dost zklamalo. Jeho hlavní autorkou je Tereza Helšusová, která ho vydává za vyjádření pocitů ženy, která se v třicítce ocitá na křižovatce. Jde o pásmo písní, "scének", tanečních a baletních čísel. Písně Jana Budaře (dle programu složil hudbu, neuvádí se tam, kdo je autorem textů, které byly zajímavé a poetické) zpívala zajímavě Elena Sonenshine. Choreografii obstarala Zuzana Šimáková. Odvedla jako vždy dobrou práci, ale na špatném místě. Bylo tam několik silných momentů, jinak však šlo o nesourodé doplnění "estrády", jak na mne celé představení působilo. Poezie tam bylo málo, texty nehýřili ani nápady, vtipy mi připadaly laciné. A kvalitní taneční divadlo to rozhodně nebylo ani koncepcí ani kvalitou provedení.  

    Domnívám se, že celkový matný dojem nebyl dán jen tím, že jsem sice na křižovatce, ale na jiné než žena ve třícítce. Představení lze vidět, ale za daný čas a peníze máte v Praze (i v tomto prostoru) mnoho daleko lepších možností.