Divadlení hostina U stolu

Ingmar Bergman: Po zkoušce
brněnské Divadlo U stolu
14.října ve studiu Švandova divadla

Asi před rokem jsem se šťastnou shodou okolností dostal na jedno pražské představení Divadla U stolu. Divadlo jsem dosud vůbec neznal a byl jsem natolik nadšen, že jsem se začal vážně zabývat (byť zatím jen teoretickou) přípravou zájezdů do Brna. Ale někdy má člověk štěstí, divadlo si naplánovalo v říjnu zájezd do Prahy hned se čtyřmi tituly. Koupil jsem si lístky na všechny a doporučil to i svým známým. Právě jsem se vrátil ze třetího představení. Všechna byla vynikající, možná se dá již ze čtyř jejich inscenací, které jsem mohl vidět, trochu zobecnit. Divadlo U stolu lze charakterizovat především odvahou inscenovat témata, která se na první pohled divadelnímu zpracování vzpouzejí, dokonalou přípravou textů her a "neomylným" výběrem herců pro jednotlivé inscenace a role. Prostě divadelní pošušňání.

Mám určitě v plánu napsat o všech inscenacích, začnu úchvatnou adaptaci Bergmanova televizního filmu Po zkoušce.

Kdo nějaké Bergmanovy filmy viděl, dobře ví, že vyprávět "jejich obsah" je naprostá pošetilost. Nicméně od něčeho se musíme odrazit. Na začátku představení jsme svědky dialogu stárnoucího režiséra s mladou herečkou Annou, které svěřil velkou roli v připravované hře. Jde vlastně spíše o režisérův monolog občas přerušovaný šikovnou snahou Anny o získání trvalejší režisérovy přízně. Tempo hry není v této části  nijak závratné. Autor i inscenátoři vlastně diváka trochu uspávají, aby následující nástup byl o to působivější. Z konverzace Anny s režisérem se dovídáme, že se znal již s její matkou, ke které neměla dcera moc dobrý vztah. A najednou přijde ostrý střih zpět v čase a hra nabírá na šílených obrátkách. Anna se stane nehybnou a to, co se na scéně děje nereaguje ani gesty. Na scéně se objeví Annina matka jako stárnoucí herečka, která se snaží za každou cenu získat zpět režisérovu přízeň jak v pracovním, tak především v intimním životě. Režisér se snaží odmítat, ona v zoufalství přechází do hysterie a vyčítání. Tahle část končí jejím odchodem když ji režisér slíbí, že za chvíli za ní přijde. V tom okamžiku ožívá Anna jsme svědky jejich strhujícího "souboje". Oba se pouštějí jeden do druhého i každý sám do sebe jako postavy z nejlepších Bergmanových filmů. Aby sonda do chování, motivací, cílů a triků obou mohla být skutečně hluboká, používá autor a inscenátoři "jednoduchý trik": Oba nevedou přímo dialog, ale "uvažují" na nahlas o tom, co by mohli udělat a jak by mohli reagovat na to, co by mohl udělat ten druhý. Působí to jako hodně současné divadlo. Prostě krása.

Hru nastudoval režisér Ondřej Elbel, skromnou výpravu navrhla Kateřina Bláhová - působivé bylo především využití makety jeviště a loutek herců. Herecké výkony byly oslňující. Nikoho z nich jsem neznal, proto byl zážitek ještě silnější.

Začnu Evou Novotnou, která ukázala v roli matky v krátkém čase obdivuhodný výkon ukazující "ze všech stran i zevnitř" portrét stárnoucí ženy, která ztrácí sebevědomí i smysl života. A tak hledá spásu v pokusu (v jehož úspěch sama moc nevěří) o připoutání bývalého milence. Je to paní herečka.

Druhou ženskou roli Anny hraje Marie Vančurová (na internetu jsem našel, že působí v divadle Jeseník). Z počátku předvádí naivní adeptku herečky, která je poctěna nabídkou na hlavní roli, ale nevěří moc ve své kvality, tak se snaží "pojistit to půvabem svého mládí".  V druhé části hry do ní "něco vjede" a najednou je svému partnerovi důstojnou sokyní. Postupně nachází ve své roli ženu, která dovede využít zájem staršího a (na první pohled silnějšího) muže o sebe k tomu, aby si plně uvědomila sílu své osobnosti, jež již najednou nespočívá jen v jejím mládí, ale .... . Je to vynikající výkon. A nemohu se ubránit dojmu, že takovýhle výkon se musí hluboce odrazit i v duši herečky samé (nejen té, kterou tak znamenitě hraje).

Mužskou roli režiséra hraje Martin Siničák. Je to mimořádný výkon ukazující velkou vnitřní sílu herce i zažitou "hereckou techniku". Zobrazil inteligentního avšak stárnoucího umělce, který ač je stále dobrý, vidí, že síly již nepřibývají a podvědomě hledá potvrzení sebe sama ve vztahu s mladou herečkou. Při tom je mu vnitřně jasné, že jde především o něho - a teprve v druhé řadě o ní. Postava je složitá, herec se s ní vyrovnal naprosto dokonale.

Takovýhle herecký koncert se moc často nevidí - zázrak ve sklepě. Rád bych to viděl ještě jednou.