Věc Makroplulos

rsk    

    Leoš Janáček: Věc Makropulos

    opera Národního divadla

  Už budou jen dvě představení 1. a 21. února, nezaváhejte

    Samotného mne to překvapilo, ale zhruba po dvou měsících (po výtečné inscenaci Mozartovy opery) jsem se do Národního na operu vypravil opět, tentokrát na Janáčka. Přispělo k tomu jednak to, že tato inscenace, která vznikla ve spolupráci English National Opera z Londýna, se má hrát jen párkrát, jednak to, že jsem si někde přečetl rozhovor s šéfem opery Národního, který na mne udělal velký dojem. Především jednoduchou tézí, že "opera je divadlo".

    Jak už jsem naznačil, inscenaci vytvořili s výjimkou dirigenta Tomáše Hanuse angličtí a američtí umělci. Také dvě hlavní role vytvořili cizinci. Mě se představení velmi líbilo nejen po hudební stránce, ale i jako divadlo. Necítím se povolán k tomu, abych nějak hodnotil výkony zpěváků, ale mě se zdálo, že všichni zpívali - i hráli - výborně. 

    Vlastně jsem byl na Janáčkově opeře úplně poprvé. Jistě jsem slyšel nějaké árie v rozhlase, ale to není ono. Přesvědčil jsem se tak vlastní uši o tom, o čem jsem mnohokrát slyšel a četl, jak zajímavě je Janáčkova hudba navázána na češtinu. Skutečně to byl i pro takového hudebního nevzdělance, jakým jsem, velmi silný zážitek. 

    Představení mohu vřele doporučit, ale už se bude hrát jen dvakrát!